Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo v nejkosmopolitnějším městě světa k senzaci, která uchvátila obyvatelstvo jako ještě nic předtím – k senzaci, jež na město vrhla velký a znepokojivý stín a pak se beze stopy, zrovna jako stín, zase vytratila.
Kniha Týrání a zneužívání dětí ve Vídni v době Freuda o oné zapomenuté senzaci v tomto proslulém městě vypráví.
Až do podzimu roku 1899 byla pozornost Vídně upřena především na její neobyčejný kulturní život, ale v podzimních měsících se hlavním tématem stalo týrání a zneužívání dětí (konkrétně dva případy vraždy a dva případy týrání dětí). Zatímco Sigmund Freud dychtivě očekával vydání svého Výkladu snů, kde poprvé teoretizuje o oidipovském nepřátelství mezi rodiči a dětmi, oznamovaly každý den titulky v novinách, že týrání dětí je strašlivou realitou. Larry Wolff se ve své práci snaží zachytit jak rozhořčení Vídeňanů nad tímto pro ně zcela nepochopitelným a nepřijatelným jevem, tak i skutečnost, že Vídeň byla na přelomu století „tyglíkem“, ve kterém už vřely mnohem strašnější problémy – problémy století dvacátého (nacionalismus, antisemitismus, nacismus). A že tedy rozruch vyvolaný tiskem mohl posloužit k odvedení pozornosti občanů od politické situace v rozpadajícím se impériu.
Odpovědi na problémy doby hledá autor zeširoka a provokativně v historii, literatuře, sociologických exkursech i psychologii a snaží se co možná nejpřesněji zachytit obraz velkoměsta očarovaného podívanou, jakou se zoufale snažilo popřít.
