Myslíte si, že se
autoři, katolík John Micklethwait a ateista Adrian Wooldridge, budou
jako novináři zasazovat o mezinárodní politickou agendu, založenou na
náboženství. Velký omyl. Toužíte snad po vášnivě ideologické knize,
v níž se dozvíte, které světové náboženství je nejlepší? Zklamete se
také. Ale pokud se zajímáte o suše analytické dílo, plné nezaujatých
údajů a postřehů z oblasti sociologie a politologie náboženství (hlavní
důraz je ovšem kladen na křesťanství a Spojené státy a na otázky vztahu
náboženství a moderního způsobu života), zjistíte, že máte v rukou
strhující čtení, které českého čtenáře doslova zahrne záplavou informací
z oblasti, o jejíž existenci prakticky neměl ani tušení.
Kniha
sice byla dopsána ještě před změnou na papežském úřadě, dokonce před
bin Ládinovou smrtí a „arabským jarem“, ale základní myšlenka a závěr
jsou nadčasové: současné problémy ve světě nespočívají v náboženství
samotném, nýbrž ve spojení náboženství s autoritářskou mocí. Autoři
poukazují na návrat víry v Boha do veřejného i soukromého prostoru všude
na světě, a zároveň nutí čtenáře, aby se nedívali na náboženství jen
z hlediska dobra a zla, nebo pravdy a lži, ale aby zaujali přemýšlivější
postoj a uvážili především užitečné světské role církví. Knihou
prostupuje dějinná otázka: Je moderní svět nepřítelem náboženství? První
odpověď dala revoluce ve Francii, jejíž vůdci prohlašovali, že
náboženství je problematické samo o sobě a že by společnost měla
přijmout sekularismus. Druhou odpověď formulovali Otcové zakladatelé
Spojených států, kteří přišli s odlukou státu a církve a vizí náboženské
svobody a názorové soutěže, zaručující zdravý vztah mezi vírou a
politikou. Dějiny ukázaly, že se ekonomická prosperita a náboženská
svoboda vzájemně podmiňují a že se náboženství a moderní svět vzájemně
nevylučují. Vize úplné náboženské svobody, náboženské plurality a
vzájemné tolerance zároveň vyžaduje, aby si jednotlivci mohli svobodně
vybrat své vyznání – nebo aby ho mohli svobodně odmítnout.
**************************************************************************
Současné
problémy ve světě nespočívají v náboženství samotném, nýbrž ve spojení
náboženství s autoritářskou mocí. Autoři poukazují na návrat víry v Boha
do veřejného i soukromého prostoru všude na světě, a zároveň nutí
čtenáře, aby se nedívali na náboženství jen z hlediska dobra a zla, nebo
pravdy a lži, ale aby zaujali přemýšlivější postoj a uvážili především
užitečné světské role církví.
***
…americký
systém vystihl správnou rovnováhu mezi sekularismem a náboženstvím,
neboť věřícím umožnil prosperitu a zároveň jim znemožnil vnucovat svůj
názor ostatním lidem.
S
výjimkou Evropy byla většina světové populace po celou dobu dějin
nábožensky založená. Proč je náboženství pravidlem a sekularismus
výjimkou?
***
Ať
se na problém podíváte z jakéhokoli hlediska, je zřejmé, že víra na vás
dnes působí mnohem víc než dřív, a to buď proto, že se stává součástí
života vašeho, nebo proto, že se stává součástí života lidí kolem vás –
vašich sousedů, kolegů v práci, dokonce i součástí vašich panovníků a
lidí, kteří se je pokoušejí svrhnout. Tento fenomén se zde snažíme
vysvětlit – snažíme se pochopit, jak a proč se Bohu podařilo probojovat
si cestu zpátky do moderního světa.
