Dílo Jeana Piageta, zakladatele vývojové psychologie, lze konzistentně vykládat nejen jako psychologické, ale také pedagogické, sociologické či biologické. Páteří jeho díla však je projekt genetické epistemologie. Ta je prezentována jako plnohodnotná koncepce, která navazuje na tradiční noetické otázky, nabízí jejich řešení slučitelné s poznatky vědy 20.století a má své místo nejen v dějinách filosofie, ale i v současných diskusích na polích teorie poznání a filosofie vědy.
Genetická epistemologie je pokusem o interdisciplinární přístup k problematice poznání na všech jeho úrovních. Tento interdisciplinární (tj. v praxi institucionálně nestabilní) charakter je jednou z příčin, proč je genetická epistemologie přehlížena ze strany filosofů jako psychologismus a redukcionismu a ze strany psychologů jako filosofie.
Mezi nejdůležitější metody genetické epistemologie patří studium psychogeneze poznávacích schopností a základních pojmů. Pro porozumění Piagetově filosofické koncepci je nezbytná znalost jeho psychologické teorie a naopak, neboť jeho psychologie by nevznikla bez projektu genetické epistemologie. Oběma stránkám jeho díla, psychologické i filosofické, je v práci věnována náležitá pozornost.
V prvních dvou kapitolách je obsahově a metodologicky vymezena genetická epistemologie, charakterizován její vztah k psychologii a vyloženy základní pojmy Piagetovy teorie poznání. Ve třetí kapitole je objasněna návaznost Piagetova díla na tradiční filosofické problémy, čtvrtá část seznamuje s mechanismy geneze a fungování operačních struktur subjektu. Následující dvě části ukazují, jak může vypadat geneticko-epistemologická analýza vybraných matematických a fyzikálních pojmů, závěrečná kapitola představuje genetickou epistemologii jako relevantní koncepci filosofie vědy 20. století.
Předkládaná práce je určena studentům psychologických a filosofických oborů a odborníkům zabývajících se problémy kognitivních procesů, teorie poznání, filosofie vědy.
