Anotace:
V tomto světě je voda průzračná, tráva smaragdově zelená a slunce žluté jako zornice ohnivého draka. Burácejí tu parní píšťaly lokomotiv, nocí sviští otrávené šípy elfů a za neviditelnou hranicí znějí tlumené kroky těch, kteří ani po smrti nedošli pokoje. Nacházejí se tu panství kouzelnických klanů - někteří mágové se umí měnit ve zvířata, jiní poroučí ničivým silám živlů. V tomto světě už možná nic nebude jako dřív. Zbaven svého ochránce musí čelit vpádu odvěkých nepřátel, kteří ho chtějí naprosto a nezvratně přeměnit.
Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.
Kniha je výsledkem spolupráce Sergeje Lukjaněnka a Nika Perumova, dvojice spisovatelů, jejichž tvorba zásadním způsobem ovlivnila ruskou fantastiku uplynulých dvou desetiletí. Dva naprosto rozdílné autorské styly se spojují ve čtivý a dynamický celek, který nabízí poněkud netradiční pohled na fantazijní světy i na žánr fantasy jako takový.
Vítězná recenze druhého ročníku Soutěže recenzentů:
Když český čtenář zahlédne na obálce knihy jméno velmi známého autora spolu se jménem, které mu nic neříká, začne být na základě mnoha zkušeností podezřívavý a tušit nějakou čertovinu. V případě Zlé doby pro draky to však není na místě. Celý projekt totiž spáchala dvě zářivá jména ruské fantastiky – z nichž jedno u nás zazářilo ještě jasněji… a právě v tom leží největší naděje a zároveň největší zrada.
Ano. Zlá doba pro draky přišla na svět před proslulými Hlídkami, které Sergeje Lukjaněnka ocejchovaly, zaškatulkovaly a provedly mu spoustu ošklivých věcí, které mistrovská díla svým autorům provádějí. A zatím, co se v jiných, dříve psaných a u nás vyšlých knihách, objevují spojité prvky, tady jsou potlačeny na minimum. Sice ve prospěch příběhu a reálií – ale to nemění nic na skutečnosti, že kdo se těšil na obvyklé postřehy a zcela originální nápady, přijde zkrátka. Skoro.
Originalita se totiž stává jemným, dochucovacím kořením. Perumov s Lukjaněnkem stvořili fantasy klasického střihu, v téměř klasickém kabátě, a vzápětí do ní pustili moderní Rusy.
Hranice mezi kouzelným Středosvětem a naší „rubní stranou“ jsou totiž prostupné, a když se někdo necítí dostatečně doma ve svém banálním životě, souhra náhod jej může dostat do míst, kde je voda průzračná, tráva smaragdově zelená, kde žijí elfové a trpaslíci a funguje magie. Prostě splněný sen fanoušků fantasy. Ale pozor, všude je chleba o dvou kůrkách, a tak mnozí příchozí končí zas u nějaké formy všední každodennosti.
Viktor je – a nejen v tomhle – jiný. Se svým životem v Moskvě byl přiměřeně spokojený, fantastice nikdy přehnaně neholdoval, a netoužil po něčem víc. Pak mu do života vtrhla mladičká Tael a jemu nezbývalo, než ji doprovodit domů. A pochopitelně se to celé zkomplikovalo. Středosvětská idyla se totiž chýlí se konci. Hrozí smrtící nájezd nepřátel, kteří si na základě minulých zkušeností vytvořili vlastního draka – a dračí Vládci Středosvěta se mezitím ocitli na seznamu vyhubených druhů. Chtělo by to Dračího Zabijáka. Nebo návrat původních draků.
Právě tato nepříliš akademická otázka rozděluje mágů klany mágů do několika táborů. Všichni to samozřejmě myslí dobře, avšak cesta do pekla je dlážděna jen těmi nejlepšími úmysly… Část mágů se ze všech sil snaží zabít Draka, část mágů o to samé usiluje u Dračího zabijáka, a zbytek se snaží si vše nějak srovnat v hlavě, zorientovat se a přežít. Pokud možno i se svým světem. A co to má co dělat s Viktorem? Inu, to už si musíte přečíst. Protože Zlá doba pro draky je o jeho putování, hledání a dilematech. Mimo jiné.
Zároveň totiž vypráví o celé plejádě vedlejších postav. Někteří se jen mihnou, jiní zůstávají po celou dobu na stránkách a hrají mezi sebou navzájem hry s nulovým součtem – a s těmi nejvyššími sázkami. Většinou jim to zabere tolik času a pozornosti, že další na nějaké hlubší dokreslení charakterů nezbývá. Čtenář na tom však rozhodně netratí. Torn, Rektor, Loi a mnoho a mnoho dalších možná nejsou doopravdy živoucí se vším všudy, ale jejich interakce mají jiskru.
Samostatnou kapitolou je potom Středosvět. Oběma autorům patří velký dík, že přestože spáchali klasický fantasy eintopf s několika zvláštnostmi, nezapomněli do klubu přizvat slečnu Logiku a paní Prokreslenost. Výsledek jejich práce je na první pohled bizarně působící země, kde však nic není samoúčelné a nevysvětlené. To samé platí i u jemných narážek na propojení mezi jednotlivými světy; jen těžko lze zapomenout na vozku, pro nějž je „Jak se kalila ocel“ svižnou, vzrušující fantasy…
Zároveň není možné opomenout celkovou atmosféru knihy, která je… nu, prostě ruská. Méně výrazně než u jiných knih s Lukjaněnkovým jménem na obale. I tak však v sobě má něco z široširých stepí, kozácké bujarosti, nahořklého zadumání i nádechu čehosi těžko popsatelného, co by se dalo odbýt poznámkami o specifické mentalitě a jako… ano, jako zachycení „ruské duše“. Jejím citlivým přetlumočením do češtiny – spolu s krásným, barevným jazykem – udělal překladatel Zlé době pro draky vskutku dračí službu. I po této stránce všechno funguje takřka kouzelně.
Při čtení není až tak těžké odhadnout, které prvky a které části jsou dílem Nika Perumova a které Sergeje Lujkaněnka. Co je ale hlavní: nijak se navzájem netlučou., Naopak: doplňují se, proplétají a podporují. Výsledkem je kniha, která doopravdy stojí za přečtení. A pro člověka, který má rád konzervativní či jen mírně inovativní fantasy, je to takřka povinnost.
Jana Poláčková, www.fantasya.cz
